Příběh zakladatelky

Taneční hodiny, které vám pomohou plnit sny.

Napsala jsem do diáře a oblékla teplé ponožky. Dnes chystám lekci pro děti a vzpomínám, jaké to bylo, když jsem začala chodit do baletu já. Jmenuji se Petra Říhová a můj taneční příběh začal na "zušce".

Moudrá paní učitelka s drdůlkem, zrcadlo, tyč, tylové sukně a jedna strašně zajímavá krabice... Byly tam! Staré, prodřené a špinavé baletní "špičkovky". Byly tam a my si je mohly vyzkoušet. Myslím, že jsme se v ten moment všechny zamilovaly. Do tajemného světa za oponou, kouzelných představ a lesklých tkaniček. Teď už jsme dospělé a stejně to máme pořád rády. Když poctivě chodíme do práce, vychováváme děti.. taky třeba když je nám trochu "ouzko". Svou kouzelnou krabici můžeme otevřít vždy, když potřebujeme. Pamatujeme, jak málo nám stačilo ke štěstí!

Umění je tím posledním a zároveň prvním, co v životě potřebujeme. Ať naše děti žijí ve světě, kde se tančí, zpívá, chodí třeba do baletu a hlavně je veselo. Svou kapkou v moři proto přispíváme ke krásnému a elegantnímu světu a děkujeme vám, že nám v tom pomáháte!

Toužila jsem se stát opravdovou baletkou. Profesionální studium na konzervatoři, ale muselo chvíli počkat. Vystudovala jsem Střední zdravotnickou školu a po večerech navštěvovala baletní školu u divadla pro nadšence. Na konzervatoř jsem se nakonec dostala díky rozdílové talentové zkoušce. Po maturitě na "zdravce" jsem konečně poznala nové spolužačky baletky a stejně jako Ony se začala procházet po dlouhé chodbě konzervatoře s balerínou a špičkovkama v ruce. Byl to sen. I když pěkně náročný. Jen tři roky na konzervatoři a pak rovnou do divadla. Moc jsem si to přála

Vysnila jsem si být baletkou v Národním divadle v Brně a tančit v Labutím jezeru. Pro jiné bylo angažmá v divadle začátkem kariérního snění, já už měla splněno a vše další bylo krásně navíc. V NDB jsem tančila téměř deset let. Doslala jsem příležitosti zkoušet sólové role, tančit na jevišti roli Sněhurky, Bílou labuť v baletu Black and White a téměř všechny sbory ve velkých baletech. Uf, bylo to krásné. A taky těžké jako blázen! Z divadla jsem odešla, než se mi měla narodit dcera. Věděla jsem, že životní etapa profesionální baletky je za mnou.

Nechtěla jsem zůstat stát na místě. Děti rostou rychle a tak jsem se rozhodla věnovat veškerý svůj čas dceři a rodině. Těší mě sledovat, co nového se naučí a trávit svůj čas s ní. Touha po baletu, umění a divadlu ale nikdy neodešla. Nápad vdechnout ji do tanečního ateliéru Baletkou přišel v zahradě naší Modrobílé chaloupky. Díky Radimovi a Hance Korábovým, kteří mi umožnili využít pro začátek prostor jejich divadla. Mám zkušenost s prací ve velkém profesionálním baletním souboru, dlouho jsem se také pohybovala v amatérském světě nadšenců. Vím, jaké to je, chtít být aspoň na chvíli baletkou. Tohle vše a možná taky ještě kousek zkušeností ze zdravotnického světa mi pomáhají v přípravách tanečního studia a vedení tanečních a baletních lekcí.

Těším se, že spolu s kamarádkou Anitou a dalšími lektorkami vytvoříme příjemné místo, které bude možná trošku jiné než běžná taneční studia.

Přijďte k nám snít a staňte se na chvilku baletkou, bohémkou nebo tanečnicí. Budete mít čistou hlavu a radost ze života.

Petra Říhová